Druhá šance pro kovárnu

Některé domy se neopravují. Některé se zachraňují.

Když jsme poprvé vstoupili do staré kovárny v Mradicích, většina lidí viděla jen ruinu určenou k demolici. Zatékající střechu, nebezpečný přístavek, nefunkční topení, koupelnu v katastrofálním stavu a roky zanedbávání. My jsme ale pod nánosy času uviděli nádherné opukové zdi, klenby a dům, který stále stojí navzdory všemu, co prožil.

Teprve později jsme v archivech zjistili, že kovárna v roce 1887 kompletně vyhořela. Jednou už doslova vstala z popela. Přežila požár, dvě světové války i celé generace lidí. Nyní však hrozilo, že její příběh skončí pod pásy bagru, protože zbourat ji bylo jednodušší a levnější než ji zachránit.

Přestože nemáme velké finanční možnosti, rozhodli jsme se dům koupit. Ne proto, že by to byla snadná nebo výhodná cesta, ale protože jsme cítili, že jsme možná jeho poslední šance. Vlastníma rukama jsme vyklidili dům i zarostlý pozemek, odvezli kontejnery odpadu, odstranili nebezpečné části, odkryli opuku, začali dům vysoušet, pořídili nové okapy a objednali dřevěná okna i nový komín. Každý zachráněný kámen je pro nás důkazem, že stáří nemusí znamenat konec.

Prvním zásadním krokem k obyvatelnému domu je nová koupelna. Současná místnost je v havarijním stavu a nemůže bezpečně sloužit. Chceme ji proměnit v malou funkční koupelnu se sprchou, WC a umyvadlem, ale zachovat její klenbu, světlou opuku a venkovský charakter. Vhodné desky do vlhkého prostředí, izolace, omítky a další materiály by nám umožnily udělat rekonstrukci správně, bezpečně a s respektem ke starému zdivu.

Výhra by pro nás nebyla jen materiální pomocí. Znamenala by, že na záchranu domu nejsme úplně sami a že příběh kovárny nemusí skončit demolicí. Kovárna už jednou vstala z popela. Tentokrát jí chceme pomoci přežít naposledy rozhodující chvíli, aby mohla znovu sloužit jako domov a zůstat zachována pro další generace.