Láska na první výhled

Opuštěný dům jsme se rozhodli koupit ve chvíli, kdy nás okouzlil výhled z malého okýnka v původním vikýři. Dnes na jeho místě stojí přístavba s výhledem na panorama Jizerských hor.

Náš baráček stojí nedaleko rodného domu mého manžela. Dlouho jsme chodili kolem nezajímavého, starého domku, ve kterém roky nikdo nebydlel. Jednoho dne nás napadlo podívat se dovnitř. Místo na kraji města u lesa bylo totiž nádherné. Vystoupali jsme po starých dřevěných schodech k malému vikýři a překrásný výhled do kraje nás v tu chvíli učaroval. Nechtěli jsme přihlížet, jak bude dům dál chátrat, než ho někdo zbourá úplně. Po měsících úsilí a papírování se nám podařilo dům koupit. Neměli jsme v té době finance na rekonstrukci, ale věřili jsme, že vše má svůj čas.

V té době jsme ještě žili a studovali v Praze. Když se nám po letech narodil první synek, začalo nám postupně docházet, že Praha není pro nás. S narozením druhého synka a s výpovědí z nájmu v pražském bytě bylo jasné, že s rekonstrukcí už není na co čekat.

V roce 2022 jsme se pustili do práce a začali zjišťovat, co všechno už nedokážeme zachránit. Návrh rekonstrukce jsme koncipovali tak, aby zachoval duši staré stavby a doplnil to, co jí chybělo: dostatek světla, prostor pro rodinu a vizuální kontakt s okolní krajinou. Odhalili jsme původní klenby a vrátili okenní otvory tam, kam patřily dle původních proporcí. V novém patře jsme pak navázali na motiv, který nás k domu přivedl - v místě původního vikýře vznikla přístavba s rohovým panoramatickým oknem.

Krov a krytinu realizovali řemeslníci, zbytek prací děláme svépomocí za obrovské podpory rodiny i přátel. Většinu nástrah spojených s rekonstrukcí máme snad už za sebou a teď nás čeká proměnit dům v domov – mj. budeme zateplovat střešní plášť, realizovat podhledy a venkovní fasádu se zateplením.