Vyrůstala jsem v domě s velkou zahradou a jako dítě jsem považovala prostor, přírodu a volnost za samozřejmost. V dospělosti jsem se přestěhovala do bytu a život v něm mi nepřipadal dlouho nijak omezující. To se změnilo, když se narodila dvojčata. Postupně jsem si začala uvědomovat, že bych jim chtěla dopřát to, co jsem měla jako dítě já – možnost jednoduše otevřít dveře, vyběhnout ven, objevovat zahradu a mít kolem sebe dostatek prostoru. A právě tehdy se začal rodit sen o vlastním domě se zahradou.
Nakonec mě okouzlil starý dům s krásnou velkou zahradou. Nebyl dokonalý a bylo jasné, že bude potřebovat rozsáhlou rekonstrukci, ale dokázala jsem si představit, jaký domov by z něj jednou mohl být. Dnes už se tento sen postupně mění ve skutečnost. Původní hospodářská část byla odstraněna, obytná část domu se rozšířila a čeká nás nová střecha.
Velká část práce je ale stále před námi – nové rozvody, podlahy a omítky, koupelna, výměna oken a dveří, zateplení i nová fasáda. S každým krokem se starý dům mění v náš budoucí domov. Nejvíc se těším na chvíli, kdy rekonstrukce skončí, otevřeme dveře na zahradu a děti budou moci jednoduše vyběhnout ven. Přesně tak, jak si to pamatuji ze svého dětství.